Jak začít

Ahoj, vždycky mi dělaly problém začátky myšlenek. Takže vlastně nevím, jak začít.
Vím, že mi nevěříš, jak jsi mi psala. A tímhle bych se chtěl pokusit znovu tvou důvěru získat.
Přiznávám, že jsem se mohl chovat tisíckrát jinak. Milionkrát jinak. Ale byl jsem poslední dobou strašně zmatenej a myslel si, že mi všechno projde. Ale teď už vím, že to byla blbost. Neprošlo mi nic a navíc jsem ztratil tvou důvěru díky své vlastní nedůvěře. Dlouho jsem myslel, že jsi ta tmavovláska, se kterou jsi mě viděla. Sedělo by mi to na ni, protože jsi napsala vždycky v době, kdy jsem měl světlou chvilku a nemluvil s ní. Myslel jsem si, že k ní něco cítím. Možná to tak i bylo, to už nevím. Ale vím, že to je všechno pryč.
Stačil mi jeden pohled. Jeden jedinej letmej pohled, kterej jsme si s tebou vyměnil. Začalo mi docházet, co dělám. Začalo mi docházet, jak jsem se choval k tobě a ke všem ostatním. Ve výsledku mi je jasný, že se takhle chovat nemusím, protože takovej nejsem.
A i když si myslím, že si tohle nepřečteš, protože už se na ten můj profil na asku asi nepodíváš, stejně píšu a budu psát, jak jen budu moct. Jen v naději, že se náhodou podíváš a přečteš si to. Celý dny jen sedím, sleduju filmy a přemýšlím o tobě.
Nečekal jsem, že mi bude stačit jen jeden pohled k tomu, aby mi otevřel oči. Sice to zní nepravděpodobně, ale už vím, že nechci být ten člověk, ktereým nevěříš. Chci si tvou důvěru získat. Proč bych na tebe jinak pořád myslel, kdyby v tom nebylo něco víc?
Já moc nevěřil, že o mě bude mít někdo zájem. A tohle svoje "sebevědomí" jsem se snažil zakrýt tím, že jsem si hrál na frajera a skončil jsem jako totální blbec.
Pokud si tohle čteš, tak mi zkus věřit, že to myslím upřímně. Chci, abys mi zase mohla věřit. Moc mě mrzí, jakej jsem byl blbec.

L.